„Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni antirasistům budoucím!“

Naše iniciativa má tedy první akci (či spíše protiakci) zdárně za sebou. Vzhledem k tomu, že demonstrace neměla téměř žádnou propagaci, považuji 35 účastníků za skutečný úspěch.

Na letošní 28. říjen svolali čeští fašisté do Prahy hned dvě akce. Ve 14 hodin se konal na náměstí Jiřího z Poděbrad Den Národní jednoty, pořádaný nacistickou Dělnickou stranou přímo napojenou na Národní odpor. Národní strana pak nahlásila na Václavské náměstí výroční mítink spojený se jmenováním paramilitantní stranické jednotky Národní gardy. Naše rodící se iniciativa se rozhodla zaměřit se na posledně jmenovaný mítink (přeci jen Dělnická strana je trochu velké sousto!) a uspořádat náležitou protiakci.

Ačkoli mítink fašistů (včetně data a místa konání) byl avizován rok dopředu, organizaci protiakce jsme nechali až na poslední týden. Přesto jsem dělal, co se dalo. Poslal jsem info desítkám spolužáků z filozofické fakulty a také jsem kontaktoval zástupce několika levicových organizací. V sobotu jsme si dali koordinační schůzku v jedné útulné, ne však zrovna levné hospůdce na Starém Městě. Filip přináší čerstvé informace: Akce je nahlášena na 18. hodinu „u koně“ a má trvat 70 minut. Máme se prý těšit na jedinečné projevy leadera Britské národní strany Nicka Griffina a předsedy švédské Národní demokracie Marca Abramssona, na obchůdek Bohemia s odvážnými ovečkami a politicky nekorektní velkoplošnou projekci. NS ujišťuje všechny návštěvníky, že prý nebude ten den v Praze bezpečnějšího místa! Zazní návrhy dát si sraz již v pět „u koně“ a prostě tam národovce nepustit! Záhy jej však zamítáme, neboť nikdo z nás nemá přebytečnou tisícovku. Sraz nakonec dohodnut v 17.30 hodin před knihkupectvím Academia. Doporučujeme všem vzít s sebou píšťalky nebo řehtačky na rušení „politicky nekorektních“ projevů. To je tak vše. Samozřejmě, že by se mělo udělat ještě spousta věcí. Bohužel, je za pět dvanáct. Žádná organizace nedala ani avizo na web. Nemáme propagační letáky, ani pikety. Ostatní se k jejich výrobě nemají a moje peněženka zeje prázdnotou. Ještě, že jedné z organizací zbyly trochu potrhané pikety z minulé akce. Z pocity rozladění a nejistoty odjíždím v neděli domů na Vysočinu…

Je úterý 28. října. Den D nastal. Dopoledním vlakem spěchám do hlavního města. Hodím zavazadla na kolej a vyrážím do centra. Mým cílem je samozřejmě náměstí Jiřího z Poděbrad. Konečně uvidím ty zoufalce z Dělnické strany naživo a poslechnu si Vandasovy žvásty! V hlavním městě je dneska obzvlášť rušno. V Dejvicích právě skončila vojenská přehlídka . Valící se davy mi ztěžují cestu. Do metra se dostanu až na pátý pokus! Konečně jsem na Jiřáku. Hodiny na místním kostele ale ukazují už pět minut po třetí hodině a je prakticky po všem. Nikde žádná holá lebka ani Áčko, akorát na druhé straně náměstí stojí dvě vozidla Policie ČR a několik jezdců. Jeden ze spoluorganizátorů protiakce Aleš mi volá, že sedí u Potrefené husy ve Vinohradské. Chvíli posedíme a probereme zážitky z minulých akcí a perspektivy našeho boje. Na Jiřák prý dorazilo 250 „Dělňasů“, ale žádná protiakce se nekonala. Dojedeme tramvají na Muzeum a procházíme Václavákem dolů. U Václava už začíná být rušno, na čele pomníku leží věnec, který tam byl umístěn zřejmě odpoledne v rámci oficiálních oslav státního svátku. Jak dopadnou ty večerní neoficiální?

Ve čtvrt na šest jsme na místě. Postává tam již hlouček lidí, vesměs známých tváří. Spolužák telefonuje, že je už v metru. Měli by dorazit i další. Času je dost! Vydávám se tedy na průzkum terénu. Před koněm již stojí řada vlajkonošů. Na plátně běží politicky nekorektní snímek Fitna (Rozvrat). Stop islámskému moru! Procházím kolem stánku Bohemia s houpajícími se černými a bílými ovečkami. Když se vrátím dolů, zjišťuji, že několik spolužáků již na místo dorazilo a vbrzku přicházejí další. Vzhledem k předchozímu prodlouženému víkendu mě taková účast udivuje, tím spíš, že většina těch lidí neodpověděla ani na email. Po chvíli se taky Aleš vrací z obchůzky a hlásí, že po pravé straně jsou samí tajní. Zkusíme to tedy z druhé strany, ale i tak nás asi daleko nepustí.

Je přesně šest. Rozdáme pikety a vyrážíme. Jsou nás odhadem tři desítky. Na prvním přechodu přejdeme na druhou stranu a míříme mezi udivenými turisty ke koni. Sotva dvacet metrů od tribuny, ze které právě Edelmannová zahajuje celou akci, nás zastavuje hradba policistů. Vezmeme to tedy vrchem. Pokoušíme se prorazit na úrovni památníku sv. Václava a dostaneme se až doprostřed vozovky než nám antikonfliktní tým definitivně zahradí cestu. Stojíme proti nim tváří v tvář se zdviženými transparenty „Černí, žlutí, bílí - spojme svoje síly!“ či „Fašisti neprojdou – nikdy a nikudy!“ a za skandování hesla „Něco tady hnije – je to xenofobie!“ Snažíme se argumentovat tím, že se jedná o manifestaci veřejnou, tedy by na ni měli mít přístup všichni občané bez rozdílu. Na tribuně právě hříme předseda BNP Nick Griffin. Posíláme mu zdravici: „Shut up, Griffin!“ Znenadání se mezi námi objevuje také Ondřej Slačálek a argumentuje tak zapáleně, že na sebe strhne veškerou pozornost novinářů: „Buďto tato akce není rasistická, pak sem naše hesla a pikety patří, nebo je rasistická, ovšem v tom případě byste ji měli bez prodlení rozehnat! Přišli jsme, abychom uctili státní svátek a dali jeho oslavám reálný obsah! Slavíme výročí republiky, kde vedle sebe žili Češi. Slováci, Němci, Maďaři, Poláci a Rusíni…“ (volná citace). Bohužel, strážci zákona jsou neúprosní. Nakonec nás zcela vytlačí z dosahu manifestace. Sklápíme pikety. Následuje bleskový přesun podchodem za doprovodu novinářů.

Avšak na druhé straně to zpočátku vypadá ještě hůře. Antikonfliktní tým nás zadrží hned u východu. Křičíme hesla: „Pomáhat a chránit? Dohlížet a trestat!“ Nakonec se Slačálek pustí do vyjednávání. Za slib, že nebudeme manifestaci narušovat verbálními projevy, můžeme postoupit až na okraj vozovky, na dohled fašistických vlajkonošů. Zde stojíme asi čtvrt hodiny s transparenty nad hlavou a mrzneme, zatímco nás tajní monitorují ze všech stran a za námi stojí záložní oddíl těžkooděnců. Petra je v plné ráži, opěvuje krásu naší vlasti i národní vlajky a vyslovuje přání, aby se na ní nikdy neobjevila čtvrtá barva, hlavně ne černá. „Musí být jasněji než kdy dříve slyšet, že tato země není pro barevné!“ Někdo ze shromážděných zařve: „Zasraní negři!“ To je poslední kapka! Bleskově přijíždí policejní „antony“ a zástupci magistrátu hlásí předčasné rozpuštění akce. Je pět minut po sedmé. Ačkoli jsme k tomuto výsledku nijak nepřispěli, zmocňuje se nás nadšení.

Ano, zvítězili jsme! Podařilo se nám aspoň z části vrátit státnímu svátku jeho pravý obsah a ukázali jsme, že ne všichni občané jsou vůči veřejným rasistickým manifestacím lhostejní! Fašisté a rasisté neuspěli! Budeme se ze všech sil snažit, aby tomu tak bylo i v budoucnu!

Petr Dvořák, 1.11.2008 Praha